Mladí lidé, kteří jsou dnes studenty mají širokou škálu možností, jak zahájit studium v zahraničí. Tuto možnost mají prakticky v rámci celého světa. Zapotřebí je mít dostatek odvahy, přiměřenou znalost jazyka, podporu ze strany rodičů a případně i konkrétní školy a také je zapotřebí mít trošku štěstí…

 Možnosti jak se dostat ke vzdělávání v zahraničí:

1.       Z iniciativy rodičů, kteří jsou buď sami velmi vzdělaní a své dítě maximálně podporují a chtějí mu dopřát co možná nejkvalitnější vzdělání. Tady je ale zapotřebí, aby rodiče disponovali prostředky, ze kterých tato studia dítěti zaplatí.

2.       Premianti a nadaní studenti, kteří si svým přístupem a úsilím vybudují cestu k zahraničnímu studiu, případně získají za dobré výsledky stipendium, dostanou možnost zúčastnit se studijní stáže apod.

3.       V obdobném duchu se nese účast studentů na různých mezinárodních konferencích, projektech, a soutěžích, pomocí kterých se také studentům může otevřít nabídka dalšího vzdělávání v zahraničí.

4.       Děti žijící v oblastech pohraničí, kde je běžné mluvit jazykem sousedícího státu, popřípadě děti z vícejazyčných rodin, kdy mohou uplatnit řeč (jednoho z rodičů) – v případě cizinců, pokusit se studovat v původní zemi jednoho s rodičů.

5.       Pokusit se zařadit do celoevropských a celosvětových studijních programů – vyhledat si na internetu velmi obsáhlou nabídku studii v zahraničí.

6.       Jistou alternativou odzkoušení si studia v zahraničí může být účast na tzv. „výměnném programu“, který nabízí mnohá gymnázia (v rámci podpory znalosti jazyků), popřípadě si zkusit absolvovat alespoň jeden semestr vysoké školy v cizině. I to se může v budoucnosti hodit.

Získat vzdělání v zahraničí, prakticky v jakémkoliv oboru – velmi obohacuje, neboť rozšiřuje již známé dovednosti a znalosti své mateřské země, přináší jiný úhel pohledu na problematiku daného oboru a umožňuje tak jeho další rozvoj. Ideální je, když se pak takto vzdělaný člověk vrátí do své země, ačkoliv to je už na jiné téma – odlivu vzdělaných lidí…

Říká vám něco škole anebo vzdání? Pro mě bylo vzdělání vždycky hodně důležité. Protože jsem měla za to, že čím lepší vzdělání budu mít, tak tím lepší práci mít budu. A víte, co tohle znamená? Protože když budete mít opravdu dobrou práci, tak samozřejmě taky za to budete mít dobré peníze. Protože je logické, že nikdo nebude pracovat prostě zadarmo. To je úplný nesmysl. A navíc taky chci říct, že moje rodina vždycky dbala na to, aby všechny děti měly dobré vzdělání Takže moje máma chtěla, abych já měla dobré zdání. Můj bratr, který je osm let starší než já, má dokonce dvě vysoké školy. Můj bratr má dva doktoráty. Protože bratr říkal, že dobré vzdělání mít se opravdu vyplatí. A já si to myslím taky. A podle mého názoru by na to měla myslet opravdu hodně lidí. Protože když má člověk opravdu dobré vzdělání, tak má potom v životě jednodušší.

A víte proč? Protože když má někdo lepší vzdělání a má třeba některé školy, tak samozřejmě si potom ten člověk může vybírat, jakou práci bude vykonávat a kdy. Protože když má někdo dobrou školu, tak může taky pracovat z domu. Protože nemusí pracovat třeba například manuálně, ale může taky pracovat doma na home-office. Takže když se rozhodnete pro výbornou školu, tak tím lépe pro vás.

Investice do vzdělání se vám rozhodně neztratí a spíše se vám vrátí ve velkém. Protože chápu, že některé školy stojí opravdu hodně peněz, tak vím, že si někteří studenti taky berou studentské půjčky. Moje kamarádka si na vzdělání brala takovou půjčku, protože si přála studovat vysokou soukromou školu. A jsem velmi ráda, že kamarádka udělala vysokou školu opravdu skvěle. Sice chodila taky na další doučování, ale všechno zvládla. A vy, jaké máte vzdělání? Nebo ještě studujete? Myslím si, že na studium není opravdu nikdy pozdě. Navíc si myslím, že člověk se vzdělává vlastně celý život.

Co to je? Je to psychologický směr, který vznikl v Americe v návaznosti na původní psychoanalýzu. Ve zkratce je od původní teorie obohacen o společenské podmínky a tlaky na jedince v dětství stejně tak jako mezilidské vztahy.

S tímto směrem je bezpochyby spojená Karen Horneyová. Narodila se v roce 1885 v Německu a zemřela v roce 1952 v Americe, konkrétně v New Yorku. Byla to americká psycholožka a psychiatrička. Věnovala se významu základní úzkosti, což definovala jako pocit osamocenosti a bezmocnosti vůči potenciálně nepřátelskému světu.

Dále určila tři neurotické pohyby a postoje, což funguje jako obrana před oné základní úzkosti. Konkrétně je to

K lidem – druzí poskytují ochranu a pomoc, když se jim jedinec podrobí

Od lidí – vyhledává jakýkoliv druh samoty a předpokládá, že svět kolem něj je nepřátelský

Proti lidem – nepřátelské chování vůči okolí, myslí, že mocného se nikdo neodváží ponížit

V neposlední řadě je autorkou feministické psychologie. Nesouhlasila s Freudovo názorem o “absenci penisu” a naopak vyzdvihla těhotenství ženy, které by jí mohlo činit muži nadřazenou, jelikož muž takovou schopnost nemá.

Dalším ze zakladatelů je Erich Fromm, narozen v roce 1900 v Německu a mimo jiné také představitel západního marxismu, je především autor teorie “cesta lidstva ke svobodě”. Tvrdí, že vyhnání Adama a Evy z ráje ve skutečnosti vede k svobodě. Dále říká, že člověk touží být svobodný, ale zároveň se té svobody bojí. To může vést k autoritářské tendenci, což je snaha ovládat druhé a podrobovat si je.

V neposlední řadě hovořil o formování charakteru pomocí asimilace a socializace. Asimilace je získání a osvojení věcí a socializace je vytváření vztahů s ostatními, ale také sami k sobě. Špatná asimilace může vést k těmto neurotickým typům.

Receptivní typ – přání a zájmy jsou většinou určovány z venku a povětšině je to konzumní člověk

Vykořisťovatelský typ – vystupuje agresivně a ostatní vnímá jako prostředek k dosažení cíle

Křečkovský typ – cítí vnitřní jistotu ve vlastnictví