Mnozí lidé se vyhýbají relaxaci v umělých vodních nádržích z důvodu chlorované vody. Nesvědčí jim z nejrůznějších příčin, většinou jde o podrážděnou pokožku, pálení očí nebo dokonce alergie či nevolnost. Není to nic nepochopitelného, neboť imunitní systém civilizovaného světa je ve srovnání s dobou před čtyřiceti lety výrazně oslaben a chlór je jedovatý plyn, velmi nebezpečný zvláště při vyšších koncentracích.
Existuje však i jiné řešení než aplikace chlorových tablet. Elektrolýza vody pomocí tzv. solinizátoru. Jde o jednoduchý princip rozkladu slabého roztoku chloridu sodného v bazénové vodě elektrickým proudem, kdy se na elektrodách uvolňuje sodík a chlór v podobě iontů. Plynný chlór je zde zkrátka v jiné formě, která nepůsobí dráždivě, přitom vodu dostatečně desinfikuje.
Jaká sůl je vhodná
Teoreticky byste mohli použít jakoukoli, základní chemický vzorec chloridu sodného NaCl se vztahuje jak na tu mořskou, tak i dolovanou, ale přítomnost některých minerálů by v nádrži způsobovala nemalé problémy. Jde především o obsah jódu, ten musí být ze soli zcela odstraněn, neboť vytváří nežádoucí okrové až světle hnědé zbarvení.
Na trhu je více možností, jaký materiál zvolit, může to být sůl do bazénu 25 kg špičkové kvality zn. Vatel z Portugalska, z vod Atlantského oceánu, anebo ze Středozemního či Baltského moře. Ideální zrnitost je od jednoho do dvou milimetrů, podstatné je, aby neobsahovala nežádoucí jodidy.
Jak ji dávkovat
Koncentrace soli v bazénech je mnohem nižší než v oceánech, zpravidla se aplikují pouhé 3 kg na kubík vody, jestliže byste chtěli docílit stejné hustoty, jaká je v mořích, museli byste do bazénu nasypat desetinásobné množství. Sůl má příznivý vliv na organismus především díky obsaženým minerálům, to je nesporné, ovšem příliš si s ní nerozumí ocelové součástky, které nejsou vyrobené z antikorové oceli.
